Jak si zlepšit náladu a zbavit se strachu

Dnes už se běžně ví, že emoční stav se projevuje navenek nejvíce v postojích těla a ve výrazu obličeje. To se odráží i v různých rčeních jako například „Nevěš hlavu“, nebo naopak „Hlavu vzhůru“. To druhé rčení odkazuje k dalšímu jevu a to, že tento proces funguje i opačně. Že při změně postoje může dojít i ke změně nálady.

Opravdu tomu tak je. Vnitřní emoční stav a vnější postoj se navzájem podporují, a tak se může stát, že se nešťastní lidé postupně dostanou do nějaké emoční díry, ze které se pak těžko dostává. Vnější i vnitřní zhroucení se pak navzájem podporují.

Jak z toho ven? Odpověď nabízí druhé rčení a to Hlavu vzhůru! Možná se to zdá jako úplná banalita z dílny pomatených optimistů, ale ono to opravdu funguje. Jako první krok k lepší náladě opravdu stačí se narovnat, hluboce se nadechnout a usmát se.  Funguje to skoro okamžitě. Ten úsměv třeba nebude příliš fotogenický, ale není třeba si ho zkoušet před zrcadlem. V takovou chvíli nám může být jedno, co si o nás druzí pomyslí. Důležité je, že to pomůže. A když se pak cítíme líp, tak i ten úsměv se líp daří, a celé se to navzájem podporuje. Určitě doporučuju každému se jen tak preventivně usmívat. Je to lepší než antidepresiva.

Další emoce, kterou se chci zabývat, je strach. Strach se záměrně šíří ve sdělovacích prostředcích, protože lidem zachváceným strachem lze leccos zbytečného prodat, případně jsou připravení se zbavit nějakých osobních svobod výměnou za ochranu. Obojí se hodí.  Má ale takový strach nějaké reálné opodstatnění? Když se podívám kolem sebe, bez ohledu na informace ze sdělovacích prostředků, tak vidím, že žijeme v relativně bezpečné zemi. Ráno v bezpečí odcházíme do práce a večer se bezpečně vracíme domů. Kriminální činy se stávají, ale já chci upozornit na to, že to není běžný každodenní stav. Na přehnaný strach, který nemá reálné zázemí, je třeba pohlížet jako na nemoc, a pokusit se ho léčit. Mně na to pomáhá jednoduché cvičení, o které se chci podělit.

Sedněte si pohodlně na místě, kde se cítíte v bezpečí, třeba doma v pokoji, a zavřete oči. Vnímejte prostor kolem sebe a zkuste si procítit ten pocit bezpečí. Řekněte si: „V tuto chvíli a na tomto místě jsem v bezpečí a vše je v pořádku“.  Nemyslete na to, že na nějakém jiném místě a v jinou dobu to tak není. Až to budete mít nacvičené, tak si zkuste navodit tento pocit venku. V autobuse, na zastávce, na lavičce v parku. Kdekoliv, kde se to zrovna hodí. Zavřete oči a uvědomte si ten pocit bezpečí. V tuto chvíli a na tomto místě jsem v bezpečí a vše je v pořádku. A poděkujte v duchu za tento pocit. Můžete se třeba jen tak na chvíli zastavit a uvědomit si, že na tomto místě a v tuto chvíli jsem v bezpečí. A nezapomeňte vždy za ten pocit poděkovat. Brzo přijdete na to, že není třeba žít ve strachu. Stačí důvěřovat, a život se mnohem zlepší.

 

VYBRANÉ UKÁZKY CVIČENÍ ČCHI KUNG

"Téměř každý člověk umírá na své léky, nikoliv na svoji nemoc."


Molière