V běžném životě každého člověka se vyskytují náročné emoční situace, které způsobují stres a nepohodu. V tomto pojednání se budu zabývat tím, jak prožívání stresu a negativních emocí ovlivňuje zdravotní stav. Vlivu emocí a stav psychické (ne)pohody na zdraví se věnuje stále větší pozornost i v klasické medicíně, nicméně v celostní medicíně je to ústřední bod léčení. Zatímco prožívání radosti a štěstí automaticky aktivuje a posiluje imunitní systém, stres a negativní emoce imunitní systém automaticky vypínají. Přitom imunitní systém může vyléčit každou nemoc. Je to proces samoléčení, kdy podpora imunitního systému otevře prostor pro uzdravení. Naopak, když je imunitní systém oslabený, otevírají se dveře celému spektru nemocí.

Dnes už i klasická medicína uznává tzv. psychosomatické nemoci, kdy nemoc na fyzické úrovni je vyvolána poruchou na psychické úrovni. Ve skutečnosti fyzično a psychično jsou naprosto spojené nádoby a z celostního pohledu je příčina vzniku nemocí v podstatě vždy nejdřív na psychické úrovni a po nějaké době se pak projeví i na fyzické úrovni. Je zajímavé, že různé esoterické nauky zdůrazňují prožívání radosti a štěstí jako základní přirozenost člověka, což je dost často v rozporu s naší každodenní zkušeností, kdy spíš prožíváme vztek, strach, frustraci, závist a jiné negativní emoce, a bereme je jako normální. Naopak máme pocit, že radost a štěstí si musíme nějak zasloužit. Pojďme se teď blíže podívat na výše zmíněné emoce a jaké mají dopady.

Já sám jsem žil po mnoho let v podstatě neustále ve strachu, hněvu a netrpělivosti, což jsou ty nejdestruktivnější emoci. V důsledku toho jsem byl neustále ve stresu a vůbec jsem se nedokázal uvolnit. Hodně lidí mi radilo, abych se uvolnil, ovšem tato rada mi působila spíše frustraci a pocit vzteku a bezmoci, protože jsem vůbec nevěděl, jak toho dosáhnout. Tušil jsem, že  stav neustálého sevření je špatný a zkoušel jsem různé techniky, jak se uvolnit, ale vše fungovalo jen velice krátce a omezeně. Nevěděl jsem totiž, že moje sevřenost je jen vnější projev daleko hlubšího problému. Je to uzavřený cyklus, kdy jedna emoce podporuje další a celý tento proces má za následek stále větší a větší stres. A čím větší stres, tím více se zhoršuje zdravotní stav a zároveň se oslabuje imunitní systém. Jako další závažný faktor do tohoto procesu může vstupovat netrpělivost a nespokojenost se současným stavem. Netrpělivost a nespokojenost vyvolává stres tím, že se příliš upneme na nějaký optimální stav, ať už je to jiné místo, nějaká věc nebo pocit. Nespokojenost v tomto případě působí jako negativní faktor. Úplně do důsledku vzato nespokojenost není nejlepší způsob motivace. Vždy je třeba si uvědomovat, že to nejdůležitější se děje tady a teď, a soustředit svou mysl prožívání přítomného okamžiku.

O důležitosti prožívání přítomného okamžiku bylo napsáno hodně knih, a tento stav mysli je i důležitý pro podporu uzdravovacího procesu. Dost často se nám v přítomnosti nic špatného neděje a naše negativní emoce vznikají právě z představ toho, co by mohlo nastat. Trápíme se katastrofickými představami, které ve skutečnosti ani nenastanou, a tak se stresujeme zbytečně. Jestliže prožívání klidu a pohody je indikátor zdraví, tak prožívání dlouhodobého stresu a negativních emocí je indikátor nemoci. Mezi nejdestruktivnější emoce patří strach a vztek. Další destruktivní emoce jsou například smutek, sobectví a nedůvěra. Destruktivně pak nemusí působit pouze emoce, ale i životní postoje. Mezi takové postoje patří přílišné srovnávání se ostatními lidmi, vytváření klamného obrazu o sobě, neschopnost odpouštět a přílišná potřeba kontrolovat ostatní.

Když jsem poprvé v životě začal navštěvovat léčitele, musel se vypořádat s naprosto odlišným přístupem, než na jaký jsem byl zvyklý. Jako jednu z prvních informací jsem se dověděl, že jen já jsem zodpovědný za své zdraví a že se můžu vyléčit. Jen pokud doopravdy chci. Na otázku, proč se mi sráží krev,  mi bylo řečeno, že moje žíly mají nedostatek radosti. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, jak s touto informací naložit. Pak jsem ale začal analyzovat svůj dosavadní život, jak se pořád točím v cyklu netrpělivost – strach – hněv, jak jsem si sám sobě zakázal radost jako zbytečný přepych a místo toho jsem si naordinoval víc práce, a další. Pochopil jsem, v jakém žil omylu, a jak jsem si všechny ty potíže sám způsobil. Začal jsem pracovat se svými emocemi a postupně snižovat svou emoční zátěž. To může ale být jedna s největších překážek na cestě k uzdravení, zvlášť, když jsou emoce spojené s traumatickými vzpomínkami. To pak vyžaduje systematickou práci s emocemi, která se dá připodobnit k loupání cibule. Když odstraníme jednu slupku, zjistíme, že pod ní je další. Je třeba se tím nenechat odradit a pokračovat dál. Pozitivní na tom je, že odstranění každé slupky, a úsilí na to vynaložené, nás zpětně posílí a zároveň se tak postupně ucpávají díry, kterými z nás odtéká energie. Taky samotný fakt, že máme život ve vlastních rukou, je posilující a nakonec objevování sebe sama je i zábavné dobružství!