Význam nemocí a překážky k uzdravení
Co znamená příchod nemoci? Je nemoc vždy negativní událost? Může nemoc znamenat něco pozitivního?
Jako vše ve vesmíru tak i nemoc neznamená pouze něco negativního a životní katastrofu. Je to oznámení, že je něco špatně, ale zároveň to ukazuje potenciál, kde je možné něco zlepšit. Tento proces se nazývá transformace skrze nemoc a je to starobylé a úctyhodné téma. Při hledání příčin nemoci a možností uzdravení si můžeme přitáhnout do života mnoho pozitivních zkušeností a dovedností, které bychom jinak úplně minuli. Já sám jsem se takto dostal ke studiu taoistických nauk, cvičení Čchi-kung, tai-či nebo jógových dechových cviků. Setkal jsem se s různými lidmi, kteří mne nějakým způsobem obohatili, nebo posunuli dál na mé cestě. Naučil jsem se pozorovat své emoce a jak s nimi pracovat, naslouchat a cítit své tělo a rozpoznávat, co je důležité a co ne.
Zdraví není daný stav, ale jde o dynamickou rovnováhu, kterou je třeba udržovat ve všech složkách našeho života. Já jsem po několika letech hledání a léčení dospěl do stavu, kdy už samotný proces léčení přestal být tak důležitý a mnohem důležitější se stal můj osobní a duchovní růst. Ve svém důsledku je ale takový stav mysli pro uzdravené to nejdůležitější, protože naopak příliš velká touha po uzdravení může působit kontraproduktivně, což je jedna z mých největších překážek. Svým založením jsem bojovník a mám tendence působit příliš silově a přímočaře. Takový postup však sám o sobě může vychýlit rovnováhu nežádoucím směrem. Nakonec se mi nejvíc osvědčuje přístup, kdy se člověk soustředí na proces a ne na cíl, tzv. princip konání pro konání, bez nároku na odměnu. Někdy mi to připadá, jako bych kdysi sám se sebou uzavřel dohodu, že když si budu dlouho škodit, tak si přivolám potíže, které mi pomůžou opět najít svou cestu. A opravdu od té doby, co jsem se začal s uzdravováním, se zlepšila kvalita mého života na všech úrovních a mnohem lépe rozumím sám sobě.
Proč se vlastně někdo dokáže uzdravit a jiný, který má stejné podmínky, se uzdravit nedokáže? Jeden z důvodu může být to, že ve skutečnosti se mnoho lidí uzdravit nechce. Nemoc nám paradoxně může přinést obrovskou moc, a je to pohodlné. Na nemoc se dají svést neúspěchy a osobní selhání, dá nám ospravedlnění spoléhat se na pomoc ostatních. Můžeme ovládat druhé a citově je vydírat díky pocitu viny. Od nemocného člověka se nic neočekává a tak nemůže selhat. Nemoc je silný nástroj, který umožní uhnízdit se ve stavu poražení, vzdát se zodpovědnosti za svůj život a nevyžaduje žádné úsilí.
Mnoho lidí je přesvědčeno, že jejich nemoc určuje jejich život, a kdyby se vyléčili, přišli by o svou osobnost, nebo by přišli o podporu svého okolí. Pravda je, že ozdravný proces s sebou přináší i nutnost změn, a že pravděpodobně některé vztahy zaniknou. Ale je to spíš tím, že ty vztahy byly taky nemocné a člověk s takovými lidmi sám přestane vyhledávat společnost, protože už s nimi přestane souznívat. Navíc začne potkávat jiné lidi a vytvářet nové a harmonické vztahy.
Strach ze změn je další a pro některé lidi i největší překážkou na cestě k uzdravení. Budou stále lpět na svém bývalém a nefunkčním životě, protože mají strach se změny, a čím jsme starší, tím se nám změny hůř přijímají. Změna ale není nic strašného, není to konec, ale naopak vždy je to příležitost začít něco nového a lepšího. Změny jsou v životě nevyhnutelné, změna je základní kosmický princip a snaha vyhnout se změnám znamená jít proti proudu života. V přírodě co se nemění, to nevyhnutelně umírá. Tak jako měkký a poddajný znamená život, tak tvrdý a strnulý znamená smrt. V podstatě každý ozdravný proces vyžaduje nějakou změnu. Nemoc je signál, něco je špatně a je třeba něco změnit. Může se jednat o změnu jídelníčku, nebo nutnost začít cvičit, ale může se jednat o zásadní životní změny. Většinou se jedná o změny postojů a vzorců chování. Léčení vyžaduje vnější i vnitřní změny a celkový proces se skládá z více menších nebo větších změn. Každá, i sebemenší změna pomůže jít dál a dodá sílu k dalším změnám. Doporučuji začít těmi nejmenšími a nejlehčími změnami a postupně přidávat další. Určitě nepomůže si říct, že od zítřka budu jiný, zlepším kvalitu života o 100 % a budu hodinu denně cvičit. Takový postoj jen přinese frustraci a přesvědčení, že stejně nic nejde změnit. Kdežto po malých změnách po čase zjistíme, že se náš život opravdu změnil k lepšímu a že to ani neznamená strašnou dřinu a odříkání.
Jedna z častých překážek uzdravení je hledání negativních vzorců a příčin nemocí. Toto může být slepá cesta, protože nemoc je většinou způsobena mnoha faktory a hledání příčin může být odsouzeno k neúspěchu. Lepší je se soustředit na pozitivní vlastnosti a silné stránky a podpořit vše, co může učinit náš život lepším.
Další překážkou k uzdravení může být lpění na bolestivých představách, nebo braní tlumivých léků proti bolesti. Bolest je důležitý indikátor, že je něco špatně a obrací naší pozornost na místo, kde je třeba zjednat nápravu. Je to výzva k tomu, že je třeba něco změnit. Mě osobně se tlumivé léky neosvědčily, jednak vůbec nic neřeší a hlavně způsobují celkovou apatii, která pak znemožní cokoliv udělat pro uzdravení. Když už jsme ve stavu, kdy jsme bolestí úplně paralyzování, tak je lepší prostě počkat až to přejde, a pak jít dál. Třeba právě nám chce tělo sdělit, že třeba se zastavit se a na něco důležitého si vzpomenout.
Další překážkou v léčení můžou být tzv. zpomalovače, což jsou postoje, které sice úplně proces léčení nezastaví, ale hodně jej zpomalí. Jedná se hlavně o (ale ne jenom):
Neschopnost odpouštět – odpuštění je první krok na cestě k uzdravení, protože pomáhá uvolnit nahromaděné destruktivní napětí. Je třeba si uvědomit, že lpěním na křivdách škodíme pouze sobě a ne těm, kdo nám ublížili. Odpustit můžeme jiným, ale i sobě, to je hrozně důležité. Hodně se mi osvědčilo opakovat si: „Odpouštím a prosím o odpuštění“. Je to neuvěřitelné, jaký dovede tato formulka přinést klid a mír.
Vědomý konflikt – je způsobený škodlivým jednáním, když děláme něco, co nám škodí a zároveň se pokoušíme vyléčit, aniž bychom se chtěli vzdát tohoto jednání. Jednání je z velké části ovlivněno nevědomím, proto je škodlivé jednání důležitý signál pro identifikaci problému. Je třeba mít odvahu ptát se a upřímně si odpovědět, proč to dělám. Vědomý konflikt, který ze škodlivého jednání vzniká, způsobuje obrovský stres, a je největším zpomalovačem vůbec.
Vytváření lživého obrazu a sebeklamu – dost často se stává, že uvěříme nějakým lžím o sobě nebo o druhých a na základě takových lží si začneme vytvářet nesprávný obraz, kréda a postoje. Někdy to děláme za strachu z konfliktu, nebo kvůli zvýšení oblíbenosti. Nicméně, každá lež, které uvěříme, nám bude spotřebovávat energii, která pak chybí jinde. Navíc, když si takové lži začleníme do našeho hodnotového žebříčku, může nás to nutit dělat věci, které doopravdy nechceme a opět si zbytečně navýšíme úroveň stresu. Z osobní zkušenosti vím, že si něco nalhávat nic dobrého nepřináší a oblíbenost se tím nezíská. Naopak se mi osvědčilo být upřímný k sobě i druhým. Ze začátku se to může zdát být těžké, ale je třeba to zkoušet a hledat rovnováhu. Malá lež k sobě přitahuje další lži a žít ve lži a zároveň být zdravý se v podstatě vylučuje.
Zdraví znamená i zdravé postoje a vztahy.
VYBRANÉ UKÁZKY CVIČENÍ ČCHI KUNG
